Vstupte do světa pražských pověstí a setkejte se tváří v tvář s duchy a přízraky staré Prahy! Zveme vás do světa plného humoru, poezie a tajemna prostřednictvím interaktivní expozice, která osloví nejen děti, ale i studenty, dospělé a seniory, stejně jako celé rodiny či školní výpravy.
Specifická atmosféra Žižkova
Žižkov byl od začátku budován jako dělnická čtvrť pro pražskou chudinu, ale ne lůzu. Díky tomu se vytvořila specifická čtvrť, která žila svým vlastním životem a řídila se svými vlastními pravidly. Nahlédněme o sto let zpět a nasajme vůni starého Žižkova
Žižkovská republika:
Žižkovská republika a nebo chcete-li, město ve městě či stát ve státě, bylo a vlastně ještě je území o rozloze několika desítek čtverečních kilometrů. Začínalo Příběnickou ulicí nad Bulharem a táhlo se přes „Žižkaperk“ až k náměstí Jiřího z Poděbrad a daleko za „Olšana“. Čas, změny systémů, prostě doba zcela smazaly atmosféru, která zde vládla ještě poměrně dlouho po druhé světové válce.
Do nástupu televize bylo ještě daleko, rádio bylo žhavou novinkou a bylo dostupné jen pro vyvolené. Nad knihami tu nikdo příliš nevysedával a jak se oteplilo, žilo se na ulici. Málokdo se tísnil v nevelkých a někdy dost tmavých bytech s lacinou žárovkou. Hospůdek zde bylo požehnaně. I když v nich stále hučelo, mnoho popíjejících si své půllitry stavělo na okenní parapety v přízemí nebo na schody vedoucí do domů a se zálibou zde pokuřovali a klábosili. Na Žižkově se jednoduše žilo venku. Cigárka se ubalovala z papírků a laciného tabáku. Pepíci je mistrně drželi v koutcích úst nebo přilepená na spodním rtu, kde se spolehlivě pohybovala i při temperamentní konverzaci. Frajeři, kteří nonšalantně vytahovali tabatěrky s kupovanými cigaretami s nimi rádi při zavírání hlučně klapali. Museli ale být místní, jinak byli podezřelí a koledovali si o to, aby jim někdo natloukl „hornu“.
Tištěný průvodce Praha 3 – ŽIžkov ke stažení zdarma
Turistický průvodce Prague City Line - Praha 3 (velikost souboru: 13,4 MiB)
Aktualizováno: 15.8.2016 - Turistický průvodce ve formátu PDF vás provede po pražském Žižkově, který jeho obyvatelé milují a všechny návštěvníky příjemně překvapí svojí specifickou atmosférou. V průvodci najdete přehlednou mapu, popis zajímavostí a památek a také slevové kupóny do restaurací a zajímavých míst.
Milovníci „čertových obrázků“ si nosili ze dvorků bedýnky a až do setmění mazali mariáš, dardu nebo cvika. Skoro v každé druhé ulici někdo ze starší generace hrál na harmoniku heligonku pro potěšení svoje i ostatních. Vždycky mu někdo koupil nějaké to pivo. Ženy probíraly své záležitosti na dvorcích nebo pavlačích, či jen tak z okna do okna v užších ulicích. Kluci kopali do hadráků, což byly míče z cucků, nacpaných a zašitých do starých punčoch. Na každém plácku se hrály kuličky. Kdo měl cíněnky nebo duhovky byl král. Her byla spousta, ale ty se hrály i jinde. Kluci se také dost prali. Mezi sebou, s partami z jiných ulic nebo s cizáky z jiných čtvrtí. To pak všichni drželi při sobě. Bylo mezi nimi i více praků než kde jinde, ale střílelo se víc „bábrlatama“ z papíru než kameny. Rozbít okno znamenal doma pěkný „vix“ protože to byl výdaj navíc. Děvčata skákala „panáky„, kouzlila se švihadly nebo si navzájem vytvářela složité účesy.
Motto: Dvacetikorůna, néni tak veliká, aby porazíla Žižkovskýho Pepíka…..
Žižkovský Pepík:
Rodilé Žižkováky bylo snadné hned poznat podle intonace protahovaných slov. Učitelé a rodiče, kterým to vadilo, je často napomínali slovem „nezpívej„. Nikde jinde v Praze se tak nemluvilo, ale stačilo jen přejít ulici do té jejich země a hned bylo slyšet zpívání na každém rohu. „Cápkové“, dnes bychom řekli puberťáci, měli též specifickou chůzi a pohyby. Takové „ranařské“. Některým to vydrželo až do vyššího věku a pokud se někde někdo takto projevil, hned se s despektem řeklo, že ten je odněkud ze Žižkova. Žižkov byl dělnickou čtvrtí, ale byla zde samozřejmě zastoupena i různá drobná řemesla. Sociální tlaky v různých krizích, kdy se chudí stávali ještě chudšími, navozovaly drsnější atmosféru. Nikdo se ale nemusel bát vyjít na ulici, jako leckde dnes. Drobné neshody se vyřizovaly na místě a málokdo rád s něčím chodil na úřady a policii. Napětí vládlo hlavně na častých tancovačkách, hlavně když přišli „ometáci“ z jiných čtvrtí. Na to byli Žižkováci zvlášť citliví, aby jim sem někdo chodil za jejich holkama. Ti co si přesto troufli, také nebyli žádní „houskové či chabrusové„, tak bývalo někdy dost dusno.
Na Žižkově nikdy nikdo moc nechodil „do houslí“, tak ještě v padesátých letech,- i když to bylo „nesocialistické“, bylo zde snadnější než kde jinde „dostat na budku“. Ale jak se lidé, alespoň společensky, začali mít lépe atmosféra starého Žižkova pomalu mizela a dnes již nikdo rodilého Žižkováka nepozná.
Karel Pokorný
Zajímavé odkazy
Památky Praha 1: - zde
Památky Praha 2: - zde
Památky Praha 3: -zde
Pražský hrad: -zde
Královská cesta: -zde
Staroměstské náměstí: -zde
Karlův most:-zde
Letná: - zde
Židovská Praha: -zde
Petřín: -zde
Kampa: -zde
Vyšehrad: -zde
Pražské zahrady a parky: -zde
Rubrika osobnosti Prahy: - zde
« « Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně – popis památky | Kostel svatého Prokopa » »
Můžete nám zanechat komentář, nebo odkázat na tento článek pomocí trackbacku.
Nahrávání ...