Ema Destinová
V tomto článku Vám představíme významnou českou osobnost a světoznámou operní pěvkyni Emu Destinovou. Ema Destinová se narodila v Praze dne 26.2.1878 ve velmi zámožné rodině. Jejé pravé rodné jméno bylo Emilie Kittlová. Božena byla velice nadaná, a rodiče ji všestranně podporovali. Jako malá měla velmi ráda umění, ale přímo vyhraněný směr neměla. Ve svých pěti letech se setkává s vynikající učitelkou zpěvu, profesorkou Marií Destinovou, po které na důkaz vděčnosti přijala umělecký pseudonym Destinová.
Rozcestník: Ema Destinová
Studium
Mládí Emy Destinové bylo velmi zajímavé. Každý by myslel, že studovala zpěv, ale opak byl pravdou. Velmi se zajímala o hru na housle, kresbu, velmi ráda psala a také dokonce studovala herectví, a právě na této dramatické škole ji dráhu zkřížil zpěv. Ema vynikala svým talentem a také temperamentem.
Kariéra
Její velkým snem bylo získat angažmá v Národním divadle, ale bohužel v té době u přijímací poroty neuspěla. Co naplat, odešla do Německa, ale bohužel neuspěla ani v Drážďanech, kde byla problémem a hlavní překážkou její česká národnost. V divadle Theater des Westens v Berlíně také nepochodila, protože nesplňovala vizuální požadavky. Smůla se jí odlepila z pat až u Dvorní opery v Berlíně, na jejichž prknech vystupovala poprvé v roce 1898, tedy ve svých dvaceti letech. Zde ztvárnila roli Santuzzy v Sedláku kavalírovi a poté v Carmen. Svých vystoupením sklidila ohromné ovace a uchvátila tak celé publikum. Následující roky si úplně podmanila celý Berlín. Zde vystupovala v nejkrásnějších operách Verdiho, Pucciniho nebo samotného dokonce Mozarta. Nejvíce si však cenila obsazení při premiérách R.Strausse.
Světová scéna
V tomto období svého působení na prknech slávy, dosahovala Ema Destinová největšího vrcholu ve své pěvecké kariéře, cesta na světové scény ji byla otevřena dokořán. Nevystupovala však jen v Německu. Stanula také v Londýně po boku Erika Causa, v Paříži poté po boku Karla Buriana. Čas od času se vracela zpět do milované Prahy, kde účinkovala jak jinak než v Národním divadle. Zde ji právě začali oslovovat „Božskou Emou“.
Život Emy se zcela otočil poté, co přijala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. V té době se psal rok 1908 a jako zpěvačka byla Ema nedostižná. Díky svým vysokým příjmům si mohla dovolit žít v ohromném přepychu a blahobytu.
V roce 1909 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla v Praze. Ve spojených státech působila celých osm let. Byla však velkou vlastenkyní a po čase se rozhodla o návrat do milované rodné vlasti.
Válečné období
Po vypuknutí první světové války se při návratu do Čech zapojila spolu s ostatními do sítě české odbojové organizace. Ve svých zavazadlech také převážela vzkazy do zahraničí. Za tuto odbojovou činnost byla velmi pronásledována rakouskými úřady. Po nějakém čase byla Ema prozrazena, zatčena a uvězněna na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou. V posledním roce války se opět vrátila na profesionální scénu. Dostala totiž pozvánku k vystupování v Národním divadle, a jako vlastenka toto pozvání nemohla odmítnout. Její pojetí Smetanovi Libuše se stalo národní manifestací, jelikož vystupovala s šerpou v národních barvách. Ale slávu, kterou před válkou získala, již zpět neobnovila. Milovaného zpěvu se ale nevzdala a vystupovala dále v Čechách a na Moravě.
Na konci pěvecké dráhy
Poslední veřejné představení se uskutečnilo v roce 1928 v Londýně, a to při oslavách desáté výročí založení naší republiky. Tímto byla ukončena kariéra ikony všech zpěvaček Emy Destinové. Za svůj život odzpívala více než osmdesát rolí po celém světě a její dokonalý soprán se zapsal do dějin zlatým písmem.
Na zpěvaččině zdraví se podepsala nejen válka, ale také nešťastné manželství s letcem Josefem Halsbachem. Ema onemocněla velmi těžkou krční nemocí. Namísto zpěvu začala tedy psát básně a dramata. Vydala třídílný historický román s názvem Ve stínu Modré růže.
Ne vždy byla její umělecká dráha nebo také soukromý život plný idyly a úspěchů. V manželství byla velice nešťastná. Po jistou dobu byla přítelkyní malíře Alfonse Muchy a pobývala v letních měsících na zámku ve Zbirohu. Svůj nešťastný soukromý život se promítl i do literární tvorby. Nalezneme jej ve známem citátu:
„ I ta nejžhavější náruč jednou zchladne,
I to nejvěrnější srdce jednou zradí,
Nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a
Nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal.
Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se
V náruč přírody a nechtějte nic od člověka.
Ema Destinová zemřela v nedožitých 52 letech 28.1.1930 při operaci očí v nemocnici v Českých Budějovicích.
Rozcestník: Osobnosti Prahy
Koníčky a hobby:
Mezi koníčky Emy Destinové, kromě zpěvu, patřil rybolov. Milovala rybaření, proto památník zpěvačky nalezneme i u Nové řeky u Nežárky, kam často chodívala vysedávat.
Kde si můžeme Emu Destinovou připomenout:
Ema Destinová se narodila v pražské Kateřinské ulici kde můžeme najít pamětní desku na rodném domě v pražské Kateřinské ulici.
Východní strana Malostranského náměstí v Kaiserštejnském paláci, kde žila v letech 1908 až 1914
Pocta zpěvačce světového formátu je vyjádřena také otištěním na české bankovce v hodnotě dvou tisíc korun.
-
-
-
Památky Praha 1: - zde
Památky Praha 2: - zde
Rubrika památky Prahy : - zde
Rubrika osobnosti Prahy :- zde
Zdarma tištěný průvodce po památkách: - zde
zdroje fotografií : internet (děkujeme)
« « Kalpe – český výrobce rehabilitačních přístrojů, rotopedů a spiningových kol | Jan Neruda » »
Both comments and pings are currently closed.
Nahrávání ...
Ema Destinn se původně jmenovala Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, nikoliv Mottlová jak uvádíte.
Zdraví Jitka Kolaříková
Přeji dobrý den, jméno opraveno a děkuji za upozornění
Dobrý den. Zkuste, prosím, konzultovat např. se školní češtinářkou několik stylistických a gramatických chyb v tomto článku. Ema Destinová si zaslouží větší úctu. Děkuji, zdraví Marie Tom.
děkujeme za upozornění, necháme článek upravit.