O Praze

Praha je jedno z evropských měst, které se Vám svou tisíciletou historií nezapomenutelně vryje do paměti. Jejím oceněním je také skutečnost, že byla zapsána do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Budete zde obdivovat výstavní architekturu, ale i kulturní podniky. Poznáte její taje mnohá zákoutí, která zůstávají očím běžných návštěvníků ukryta a při procházce večerním soumrakem zjistíte, že i pražské legendy k městu neodmyslitelně patří a potulní pěvci na Karlově mostě Vás strhnou do rytmu života města. Praha je hlavní město České republiky. Sousedí se Spolkovou republikou Německo, s Rakouskem, Slovenskem a s Polskem.

Hranice České republiky lze přejít přes řadu hraničních přechodů s nepřetržitým provozem a spojení ať už autem, autobusem, vlakem nebo letecky je velmi dobré. Pro vstup na území České republiky je požadován cestovní pas s minimální platností 6 měsíců. Pro většinu evropských zemí a USA platí bezvízový styk. V případě nutnosti poskytují víza zastupitelské úřady České republiky v dané zemi, a to turistické na dobu 30 dní nebo tranzitní na 48 hodin. Úředním jazykem v České republice je čeština, srozumitelná je i slovenština. Většina obyvatel má základy, případně i vyšší znalosti angličtiny nebo němčiny. V hotelích, restauracích, cestovních kancelářích, památkových objektech i v řadě obchodů a služeb se lze domluvit anglicky nebo německy, event. francouzsky.

HISTORIE PRAHY

Jednou z nejstarších zmínek o Praze je cestopisná zpráva arabského kupce Ibrahíma ibn Jakuba, který již okolo roku 950 Prahu popisuje jako město na řece Vltavě vystavěné z kamene a vápna.

Dle archeologických nálezů existovalo nejstarší osídlení pražské kotliny již v pravěku. Od tohoto období osídlení neustále houstlo, a kolem 6. století zde začali žít slovanské kmeny, které se usadily v okolí dnešních pražských čtvrtí Malé Strany a Hradčan.

Koncem 9. století přemyslovský kníže Bořivoj postavil na hradčanském ostrohu hrad, který byl již v 10. století opevněn. Uvnitř hradeb se v této době nacházela rotunda sv. Víta s biskupským palácem, knížecí palác, klášterní kostel sv. Jiří, kostel Panny Marie a řada dalších staveb.

V polovině 10. století vznikl i druhý pražský hrad – Vyšehrad -, který v průběhu následujícího století vlivem neshod mezi příslušníky vládnoucího rodu Přemyslovců sloužil jako sídlo panovníků. V této době zde byl založen kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Vavřince a ve své původní podobě dodnes zachovaná rotunda sv. Martina. Počátkem 12. století se sídelním místem českých panovníků stal opět Pražský hrad, který v této době prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Druhý český král Vladislav I. nechal kolem poloviny 13. století v Praze vybudovat Johanitský klášter, kamenný Juditin most, který se stal předchůdcem dnešního kamenného Karlova mostu, Strahovský klášter a biskupský dvůr na dnešní Malé straně. Mezi lety 1253 – 1278 sídlil v Praze jeden z nejmocnějších panovníků tehdejší Evropy – Přemysl Otakar II.

Po vymření Přemyslovců a nástupu Lucemburků se Praha za vlády českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV. stala nejvýstavnějším městem Evropy. V této době byla Praha větší než například Paříž či Londýn. Karel IV. začal z Prahy budovat sídelní město celé Římskoněmecké říše. V Praze vznikla celá řada nových institucí, například Karlova univerzita, bylo také založeno Nové Město pražské, které svojí stavební koncepcí daleko přesáhlo obvyklé představy tehdejší architektury a šířkou svých ulic 19 – 23 metrů vyhovuje i dnešním potřebám rozvoje automobilismu.

Vyšehrad nechal Karel IV. přestavět v rozsáhlou gotickou pevnost. Vrcholem Karlovy stavební činnosti pod vedením proslulého architekta Petra Parléře byla stavba nového kamenného mostu, později zvaného „Karlův“, staroměstské Mostecké věže a stavba nové Katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Celý obvod Nového Města, Malé Strany, Hradčan a Vyšehradu byl opevněn novými gotickými hradbami, zajišťující bezpečnost jejímu obyvatelstvu.

Po smrti Karla IV. v roce 1378, a během vlády jeho syna Václava IV., Praha procházela jedním z nejtěžších období svých dějin – obdobím husitství. V tomto období náboženských neshod stály celé Čechy proti zbytku tehdejšího katolického světa, na našem území se bez ustání bojovalo téměř 30 let, čeští husité odrazily nápor několika křižáckých tažení vedených proti nim. Pro Čechy toto období znamenalo na jedné straně velkou náboženskou obrodu, ale na straně druhé ztrátu velkých uměleckých hodnot, ve formě vyrabovaných církevních institucí.

Další významné období rozvoje Prahy nastalo v období renesance za vlády habsburského panovníka Rudolfa II., který velmi přál rozvoji umění, ale i vědních oborů, jako jsou například astronomie nebo alchymie. V této době v Praze působili nejvýznamnější badatelé Evropy – Johannes Kepler či Tycho de Brahe, nebo světoznámý alchimista magistr Kelly. Toto období žilo duchem uvolněnosti vlivem panující náboženské svobody.

Dalším významným milníkem v historii Prahy i celého státu byla bitva Na Bílé hoře v roce 1620 – počátek 30ti leté války, která ničivě zasáhla celou Evropu, a kterou v Čechách začalo kruté rekatolizační období, které trvalo téměř 300 let a Čechy se definitivně staly součástí Rakouska, později Rakouska-Uherska.

Dalším významným obdobím svého rozkvětu prošla Praha v období baroka, což dokládá velké množství výstavních pražských barokních kostelů, paláců i menších domů. Její barokní stavby bývají návštěvníky Prahy i odbornou veřejností velice ceněny.

V roce 1918 vznikla samostatná Československá republika, a Praha a její Pražský hrad se staly opět sídlem hlavy státu – prezidenta republiky.

Během tohoto někdy i dramatického vývoje se Praha stala jedním z nejkrásnějších a nejobdivovanějších měst Evropy.